Elektrozařízení v labyrintu recyklačního příspěvku

Elektrozařízení jsou tzv. vybraným výrobkem a proto se jejich výroba, uvádění na trh, a také likvidace řídí zákonem č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností (dále jen „zákon“), který se vloni osamostatnil z odpadové legislativy a v lednu 2022 byl doplněn prováděcí vyhláškou (č. 16/2022 Sb., o podrobnostech nakládání s některými výrobky s ukončenou životností). Dalo by se říct, že zákonodárci nepřišli s ničím převratně novým, přesto se v praxi stále lze setkat s některými nejasnostmi.

V zákoně (v § 2) totiž nadále existuje několik výjimek z jeho působnosti, pro které povinnosti výrobců či dovozců elektrozařízení neplatí. Nechceme se zde zabývat kategoriemi elektrozařízení určených k obraně státu, vysílání do vesmíru a výbušnin, což jsou „světy samy pro sebe“. Dále se výjimka z působnosti vztahuje na nesilniční pojízdné stroje určené výlučně k profesionálnímu použití, specifická elektrozařízení určená pro účely výzkumu a vývoje a speciální zdravotnické prostředky. Ani tyto typy elektrozařízení nejsou dostupné pro běžného spotřebitele.

Běžně se však v praxi mohou vyskytnout následujících typy zařízení, které jsou rovněž dle § 2 vyjmuty z působnosti zákona, a to:

• velká stacionární průmyslová soustrojí
• velké pevné instalace, s výjimkou zařízení, které není specificky navrženo a nainstalováno jako součást těchto instalací.

Firmy si nejsou vždy zcela jisty, zda jejich produkt je „velké stacionární průmyslové soustrojí“ nebo „velká pevná instalace“. Nicméně na tyto specifické konkrétní dotazy umí dobře odpovědět ministerstvo, na které se firmy mohou v případě nejasností obrátit.

Jak je to ale s poslední kategorií v § 2 - elektrozařízení navržená a nainstalovaná jako součást jiného zařízení, které nespadá do působnosti tohoto zákona, jestliže mohou plnit svou funkci pouze jako součást tohoto zařízení a nejde-li o světelné zdroje nebo solární panely? Toto ustanovení způsobuje, že výrobce komponent (elektrosoučástky, elektromotory apod.), které dodává jinému výrobci, jenž je instaluje do svého finálního výrobku určeného k prodeji spotřebiteli, je často na pochybách, zda se i na něj vztahují povinnosti zákona. Zde může napomoci Sdělení MŽP vydané k novému zákonu 17. 3. 2021 a dostupné na webových stránkách ministerstva, kde lze v přehledné tabulce najít řadu konkrétních výrobků a u nich resumé, zda mají být považovány za elektrozařízení nebo nikoliv.

V souladu s tímto Sdělením se pak na výrobce elektrosoučástek, které mohou mít samostatnou funkci, např. právě elektromotoru, vztahují povinnosti výrobce elektrozařízení. Musí tedy svůj výrobek navrhnout a konstruovat tak, aby byly minimalizovány jeho negativní vlivy na životní prostředí, a musí jej označit grafickým symbolem zpětného odběru. Měl by rovněž informovat spotřebitele o zpětném odběru daného výrobku a vést čtvrtletní evidenci elektrozařízení uvedených na trh. Zajištění zpětného odběru jako svou další povinnost může plnit prostřednictvím kolektivního systému, s nímž si uzavře smlouvu.

Trochu složitější je to s odváděním recyklačního příspěvku. Výrobce odvádí recyklační příspěvek za elektromotor v případě, kdy jej prodává samostatně, např. jako náhradní díl.

Pokud však tento elektromotor dodá dalšímu výrobci, který jej použije do nějakého svého finálního produktu (např. čerpadla), neodvádí výrobce elektromotoru recyklační příspěvek. Ten pak odvede až výrobce tohoto čerpadla – a uvede jej na faktuře při prodeji k úhradě ze strany spotřebitele nakupujícího čerpadlo. MŽP zároveň doporučuje, aby výrobce komponentu (elektromotoru) a výrobce finálního výrobku spolu uzavřeli smlouvu, kde bude uvedeno, že se jedná o dodávky komponent do výroby, u kterých nebyl recyklační příspěvek odveden. Je pak zřejmé, že tato povinnost přechází na výrobce finálního produktu.

Podobná situace nastává, pokud firma svůj vyrobený elektromotor sama použije do finálního výrobku – např. čerpadla, které vyrábí a uvádí na trh. Pak se její povinnost výrobce elektromotoru „schová“ za povinnost výrobce čerpadla, protože teprve za ně odvede recyklační příspěvek.

Může však nastat ještě další situace, a to, že výrobce dodává elektromotor firmě, která jej použije do velkého stacionárního průmyslového soustrojí případně do velké pevné instalace. Tedy do výrobků vyjmutých z působnosti zákona, jak je zmíněno výše. Ani tato firma pak nebude odvádět recyklační příspěvek a náš elektromotor tedy zůstane nezpoplatněn. Je otázka, proč je do principu řetězení plateb za elektrozařízení vnesen tento nesoulad, když přece i tento elektromotor nakonec skončí v systému, který financuje nejen zpětný odběr ale i vlastní recyklaci elektrozařízení. Tentýž elektromotor totiž zpoplatněn bude, a to jeho výrobcem v tom případě, kdy jej dodává (prodává) samostatně, např. jako náhradní díl, jak už bylo zmíněno výše.

Podobné podmínky platí při dovozu dané komponenty ze zahraničí – pro jednoduchost opět elektromotoru. V souladu se zákonem si výrobce mimo Českou republiku smluvně určí pověřeného zástupce v ČR, který plní všechny povinnosti výrobce. A obdobně jako u výrobce je to i s principy odvádění recyklačního příspěvku (jak bylo popsáno v předešlém textu). Mělo by tedy být zajištěno, aby i dovážený výrobek měl jen minimální negativní vlivy na životní prostředí. Tato povinnost však lze jen obtížně vyjádřit, kvantifikovat a její vymahatelnost je tedy diskutabilní. Protože jinak by se možná náš trh musel obejít bez řady elektrozařízení pochybné kvality dovážených ze zemí tzv. třetího světa.

Pokud potřebujete legislativní pomoc nejen v oblasti revize či auditu v oblasti výrobců elektrozařízení či nakládání s „elektroodpadem“, pak využijte služeb poradenství, které Vám společnost INISOFT Consulting nabízí. Kromě toho jsme pro Vás připravili řadu seminářů zaměřených na výklady jednotlivých složkových zákonů životního prostředí a prováděcích vyhlášek k nim s aplikací do praxe → ŠKOLENÍ.

Ing. Markéta Miklasová
INISOFT Consulting s.r.o.

Sdílejte tento článek: