Pohled externího ekologa II

Pohled externího ekologa II aneb nejčastější chyby při plnění povinností ekologa

Dnes bych se rád zaměřil na základní a nejčastější chyby, kterých se mnozí dopouštějí v jednotlivých oblastech při plnění povinností, které na ně klade legislativa životního prostředí.

Oblast nakládání s odpady

Tato oblast je z pohledu každého ekologa, tedy každé firmy, tou nejběžnější a také nejsledovanější problematikou. Podívejme se na nejčastější chyby u původce i oprávněné osoby.

Původce obvykle nevede evidenci v rozsahu a s četností tak jak to vyplývá z legislativy. Proč? Protože třeba nepoužívá vhodný nástroj. Nemám nic proti excelové tabulce. Naopak. Je to výborný pomocník pro vedení i průběžné evidence odpadů a viděl jsem v něm vést evidenci, včetně provázanosti systému naprosto dokonale.

Jednu chybu ale má. Jeho aktualizaci musíte provést ručně a na základě dobré znalosti odpadové legislativy. A tady vidím ten zásadní problém. Legislativně vzdělán není každý, kdo se v oblasti nakládání s odpady pohybuje, kdežto specializovaný SW je s takovou garancí jeho výrobcem dodáván.

A novela prováděcí přihlášky č. 383/2001 Sb. k zákonu o odpadech č. 185/2001 Sb. klade v současné době značné nároky na uvádění IČP a IČZ nejen do průběžné evidence odpadů, stejně tak na změny v rámci označování nebezpečných odpadů, proto vnímám garanci legislativní podpory software velmi přínosnou.

Další velkou bolestí je důsledné třídění odpadů. Vše se opírá o nezájem o zavedení a dodržování systému s argumentací, že to prostě nejde, že lidé jsou nedokonalí, nelze je přinutit. Běžně se ale také setkávám se sofistikovanými systémy, často ve velkých firmách, což samozřejmě neznamená, že v těch malých to nejde.

Je to o ochotě takový systém nastavit, o důslednosti jej dodržovat, o pravomocech, restrikcích a také o odvaze. Jinak se trestá jeden z mnoha, než jeden z mála.

Druhou a poměrně složitou oblastí je nakládání s vodami

Z pohledu jednotlivých úřadů si dokonce myslím, že se jedná zejména u vodoprávních úřadů (VÚ) o nejsložitější agendu. Jak se projevují chyby v provozu u původců nebo oprávněných osob? Přestože se zákon o vodách a zákon o vodovodech a kanalizacích nemění příliš často, potkávám se s chybami, které měly být vyřešeny před mnoha lety.

Pro ilustraci. Provoz vodního díla bez souhlasu vodoprávního úřadu, některé druhy lapolů, ale paradoxně také provoz ČOV ve smyslu septiku s výpustí do vodoteče, vsaku. Také studny a odběr vody stejně, jako její nelegální vypouštění.

Septik – toto zařízení bude od r. 2018 nevyhovujícím z pohledu parametrů na výtoku. Bude muset být doplněn o koncové čištění nebo vyměněn za jiný typ ČOV. Mnoho firem neví, že na jeho provoz měla získat souhlas k nakládání s vodami a k jejich vypouštění.

Studny – odběr podzemních vod. Zde jsou rozdíly mezi tím, co je studna a co je vrt, kde je odběr a v jakých parametrech. Některé vrty byly využity na odběr vody a nejsou pro toto nakládání s vodami hodnocené hydrogeologem. Nejsou ani schváleny vodoprávním úřadem.

Ten kdo provozuje odběr vod je i garantem jejich vypouštění. Není problém v připojení na vodovodní řad a vypouštění do kanalizace. Zde si v době žádosti o přípojku firmy automaticky zajistí smlouvu o tzv. vodném a stočném.

Pokud se jedná u některých typů nakládání s vodami o vypouštění do vodoteče nebo do kanalizace, nemá řada firem povědomost o hlášení F_VOD_38_4 (hlášení podle § 38, odst. 4) a ani jej nepodává. Maximálně plní tuto povinnost dopisem, ale tato povinnost je vztažena k podání hlášení prostřednictvím elektronického systému ISPOP.

Další problém vidím v tom, že společnosti, které nakládají se závadnými látkami, nemají zpracovaný havarijní plán podle zákona o vodách a vyhl. č. 450/2005 Sb.

Třetí oblastí je ochrana ovzduší

Nový zákon nám změnil zdroje z malých, středních, velkých a zvláště velkých na vyjmenované a nevyjmenované. A dalších změn bylo vrchovatě. Pro ilustraci uvádím.

Firmy nemají požádáno o provoz svých vyjmenovaných zdrojů znečišťování ovzduší podle nového zákona, ačkoliv přechodné období již skončilo.

Firma postaví nový provoz, stavební úřad povolí tzv. zkušební provoz, ale zákon o ochraně ovzduší takový termín již nezná a provoz vyjmenovaných zdrojů musí být i ve zkušebním provozu podle stavebního zákona povolen jako trvalý. V uvedeném případě nové stavby Vám stavební dozor nechá schválit pouze vyjmenovaný zdroj ve smyslu vytápění, které je součástí stavby jako kotelna. Ostatní si musíte schválit sami.

Každý vyjmenovaný zdroj musí mít provozní evidenci a z ní se potom musí hlásit souhrnná provozní evidence (SPE), jako roční výkaz provozu pomocí formulářů ISPOP.

V roce 2014 se změnila evropská legislativa a nyní se regulované látky hodnotí podle ekvivalentní hodnoty přepočtené na tunu oxidu uhličitého. Zde pozor na některé druhy chladiv, které mají nevýhodný poměr přepočítávacího faktoru GWP.

Za čtvrté, chemické látky a směsí (CHLaS)

To je oblast, která je velmi provázána s odpady, vodou i ovzduším, ale také s prevencí závažných havárií.

Nakládání s CHLaS se dotýkají odpadů jak v systému REACH, tak i v předpisu 1272/2008 EÚ – CLP a také v novém evropském předpisu č. 1357/2014, který nahrazuje přílohu č. 2, zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech.

Společnosti obvykle nemají pro nakládání s vodami definované závadné látky jako chemické látky a směsi, kdy musí přikládat jejich soupis do havarijního plánu.

Stejně tak vyžaduje soupis používaných látek s nebezpečnými vlastnostmi zákon o prevenci závažných havárií.

V neposlední řadě je to dokument, který je důležitý z hlediska BOZP a školení pracovníků.

Jednou z nejčastějších chyb je také to, že společnosti nemají pro příslušné CHLaS zpracovaná pravidla pro nakládání s nimi (podle zákona č. 258/2000 Sb., § 44a, odst. 7)

Závěrem bych si dovolil doporučit, aby si každá firma provedla prostřednictvím svého ekologa nebo prostřednictvím externího specialisty základní kontrolu plnění legislativních povinností vyplývajících z jednotlivých složkových zákonů životního prostředí. Dbejte na kvalitu a hlídejte si kdo takový audit realizuje a co je výstupem z kontroly.

Měl by to být minimálně zápis, nebo protokol, kde se dozvíte, co bylo kontrolováno a s jakým výsledkem. Tam, kde byla zjištěna závada, nedostatek, by měl být uveden i návrh nápravných opatření. Nespoléhejte se na kontrolní audit ISO, ten si vybírá oblasti kontroly bodově a namátkou.

Ing. Václav Kuncl
společnost INISOFT s.r.o.

 

Sdílejte tento článek: