Blog "Zpravodaj nejen v legislativě ŽP"

6.11.2017
Autovraky, vrakoviště a evidence odpadů



Co je to autovrak?

Co vše musí firma splnit, aby mohla nakládat s autovraky?

Jaká zařízení provozují autovrakaři?

Jak se vede evidence v takovém zařízení?

A jak s ročním hlášením a rozpadem množství na jednotlivé listy?

 

     Pojďme si nejprve vysvětlit, co je to autovrak. Z legislativního pohledu se jedná o každé úplné nebo neúplné motorové vozidlo, které bylo určeno k provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí, které se stalo odpadem, tedy chce se jej osoba zbavit nebo má úmysl nebo povinnost se ho zbavit. Autovraky rozeznáváme na „vybrané“„ostatní“. Vybraným autovrakem je každé úplné nebo neúplné motorové vozidlo vymezené zvláštním právním předpisem jako vozidlo kategorie M1 nebo N1 anebo tříkolové motorové vozidlo s výjimkou motorové tříkolky. Ostatní autovraky jsou jiné dopravní prostředky a neúplné vraky.

     Co je považováno za kompletní autovrak – takový vrak, který má karoserii s identifikačním číslem (VIN kód), motor, převodovku, nápravu s koly a většinu karoserie (blatníky, kapotu, dveře).

     Za ostatní autovraky se považují vraky nákladních vozidel nad 3,5 tuny, autobusů, zemědělských a stavebních strojů, přívěsných vozíků, karavanů, motocyklů, kolejových vozidel atp.

     Jestliže chce někdo nakládat s autovraky, musí splnit několik základních předpokladů. Musí být fyzická, nebo právnická osoba podnikající. Z pohledu živnostenského zákona č. 455/1991 Sb., přílohy č. 2, se jedná o živnost vázanou, nikoliv však koncesovanou. Dále musí provozovat zařízení pro sběr, výkup a využití, jehož provoz schvaluje příslušný krajský úřad podle zákona o odpadech č. 185/2001 Sb., § 14 odst. 1. To znamená, že úřad při schvalování dohlédne na to, že provozovna technicky odpovídá všem legislativním předpisům, plocha je vodohospodářsky zabezpečená a prostory s barevnými kovy, pohonnými hmotami apod. jsou uzamykatelné.

     Pokud se bavíme o pohonných hmotách a jejich skladování, je potřeba reagovat i na ostatní složkové zákony ochrany životního prostředí, jako je zákon o vodách a při množství těchto látek nad 250 litrů u nepřenosných nebo 300 litrů u přenosných nádob mít zpracovaný havarijní plán na ochranu vod. Dále na zákon č. 225/2015 Sb., o prevenci závažných havárií, zákon č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a další včetně BOZP a PO.

     Co je v rámci příjmu odpadů a provozu zařízení možné. To co je povoleno, je uvedeno v několika dokumentech, v první řadě v zákoně o odpadech a v souboru prováděcích předpisů (vyhl. 383/2001 Sb., vyhl. 352/2008 Sb.). Dále se vždy v rámci provozu zařízení řídíme tím, co je uvedeno v provozním řádu a v rozhodnutí o udělení souhlasu k provozu zařízení. Zde upozorňuji, že povinnosti definované v provozním řádu jsou závazné a inspekce na tyto parametry dohlíží. Stejné je to s porovnáním plnění povinností podle vydaného rozhodnutí.

Nejčastější chyby při kontrolách:

  • překročení povolených kapacit,
  • chybná evidence,
  • chybné shromažďování „N“ autovraků, „N“ odpadů, barevných kovů,
  • nedostatečné odstrojení autovraku (nevypuštěné tlumiče), voda v ostřikovačích.

     To co je zapsané v provozním řádu a schváleno je důležité i z hlediska přijímaných odpadů do těchto zařízení. Dříve měl provozovatel povolen přijímat zpravidla pouze odpad s katalogovým číslem 16 01 04 a 16 01 06 (autovraky). Dnes i díky legislativním změnám je to více druhů odpadů a to proto, aby provozovatelé takových zařízení mohli převzít i jednotlivé díly.

     Ze zákona se vybrané autovraky odstraňují bezúplatně, ale přímá konkurence spousty firem vede k tomu, že dnes jednotlivá autovrakoviště majitelům za vrak i zaplatí, případně si jej v rámci služby zdarma naloží a odvezou. Tyto autovraky jsou samozřejmě pro zpracovatele ziskové z pohledu využitelných (placených) odpadů. Musíme si však uvědomit, že tyto autovraky jsou i plné materiálů, za které se při odstranění musí platit.

     Za ostatní autovraky potom provozovatel vrakoviště může žádat úplatu. V tomto případě vždy záleží na aktuálním stavu takového vraku.

     Velice zajímavou a zcela jistě samostatnou kapitolou je evidence autovraků. „Původci“ často chybují a zapisují do svých průběžných evidencí odpadů autovrak jako vlastní produkci. Autovrak je ale pro majitele vozidlem s ukončenou životností, proto se nezapisuje do průběžné evidence odpadů, a stává se odpadem až ve chvíli převzetí oprávněnou osobou (provozovatelem autovrakoviště).  Je to zcela analogické s klasickým zpětným odběrem, který původce zná. Provozovatel zařízení příjem eviduje pod kódem nakládání BN30 – první převzetíautovraku.

     Evidence u provozovatele zařízení pokračuje tak, že autovrak s kategorií „N“ 16 01 04 buď rovnou předá, což zapisuje s kódem nakládání BN3, nebo jej zbaví nebezpečných vlastností. Což se do evidence zapisuje už jako zpracování autovraku s kódem nakládání BN9. V tomto případě panuje mezi odborníky neshoda ve smyslu, zda záznam o zpracování do evidence zapsat již na začátku demontáže autovraku, nebo až po jejím ukončení. Názory se různí a každý může mít pravdu. Společnost INISOFT doporučuje použít kód zpracování BN9 po odstranění všech nebezpečných kapalin a částí vozidla. Tím nebezpečný autovrak zaniká a není důvod, proč by měl být v evidenci v nezpracovaném stavu. Při demontáži vzniknou nebezpečné odpady, které již do evidence zpracovatel zadává jako vlastní produkci A00. Dále je nutné rozhodnout, zda bude zpracovatel předávat jinému zpracovateli celý autovrak nebo pouze části, protože některé demontované díly opětovně použije. Pokud bude předávat celý vrak zbavený nebezpečných vlastností, pak by jej měl do evidence zaznamenat jako odpad 16 01 06 s kódem nakládání A00. Pokud autovrak demontuje kompletně, pak odpady z něj vzniklé by měl do evidence zapsat jako původce po naplnění sběrového prostředku opět s kódem nakládání A00. Dále musí zaznamenat, komu tyto odpady předal a vědět, jakým způsobem je s nimi nakládáno (využití / odstranění) a to pro správné vyplnění listu č. 4 v ročním hlášení. Srovnatelným způsobem jako průběžná evidence odpadů se také vede i evidence dílů k opětovnému použití. Tato evidence se nikam neohlašuje, předkládá se na vyžádání kontrolních orgánů.

     Samotná evidence není až tak složitá, ale je dosti podrobná a nesmí se na nic zapomenout. Vše vlastně začíná už tím, že provozovatel zařízení musí vybraný autovrak nafotit třemi fotografiemi. Tou první musí zachytit, že autovrak přijal ve své provozovně, druhou musí zaznamenat interiér vozidla a třetí kód VIN. Tyto fotografie odesílá do evidence v ISOH (Informační systém odpadového hospodářství) do modulu autovraky (MA ISOH).

     Tam zasílá i vystavené potvrzení o převzetí autovraku. Autovrak se tak i zaeviduje, což znamená, že se zaznamená soubor informací o provozovateli, o vozidle – rok výroby, tovární značce, hmotnosti a hmotnosti podle TP, případně další údaje (číslo TP, registrační značka, model, barva apod.).

     Jako každá oprávněná osoba, musí ze své evidence podávat i roční hlášení – ohlašování počtu a stavu převzatých autovraků, způsobů jejich zpracování a ohlašování jiných odpadů. Zde je v hlášení (příloha č. 4 vyhlášky 352/2008 Sb.) k vyplnění pět listů:

  • List č. 1 – Identifikace oprávněné osoby
  • List č. 2 – Hlášení o sběru a zpracování vybraných autovraků, samostatně převzatých částí vybraných autovraků a odpadů vzniklých z vybraných autovraků za rok:
  • List č. 3 – Hlášení o sběru a zpracování jiných než vybraných autovraků, jejich částí, včetně hlášení o produkci a nakládání s odpady za rok:
  • List č. 4 – Způsob nakládání s materiály a odpady, které vznikly z vybraných autovraků (kategorie M1, N1 a tříkolová vozidla) a plnění cílů opětovného použití, využití a recyklace
  • List č. 5 – Materiál získaný z drcení autovraků

     Zcela jasně je z tohoto výčtu nejdůležitější list č. 2, ale nejvíce problémů dělá list č. 4, kde je potřeba doložit plnění cílů v hmotnostním a procentuálním výčtu. Velice špatně by se vedla evidence samostatně za vybrané autovraky a samostatně za ostatní autovraky a následně pouze z jedné části počítat údaje pro list č. 4. Proto je vhodné vést evidenci za pomoci softwaru, který tyto numerické propočty udělá jako např. program EVI 8 s modulem Autovrak od společnosti INISOFT s.r.o. (více najdete na https://www.inisoft.cz/software/evi-8).

Závěrem pár zajímavých čísel:

  • V současné chvíli je v ČR provozováno 508 aktivních zařízení – to je v porovnání se státy EU vysoký počet autovrakovišť.
  • Od roku 2009 až po současnost počet převzatých autovraků osciluje okolo množství 135 000 kusů ročně.

Zdroj informací: https://autovraky.mzp.cz/autovrak/

Ing. Václav Kuncl
INISOFT s.r.o.

Sdílejte tento článek: