II. VYHODNOCENÍ STAVU ODPADOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ ČR

Obsah části Vyhodnocení stavu odpadového hospodářství ČR je zpracován v souladu s § 26 vyhlášky č. 383/2001 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady a poskytuje přehled o současném způsobu nakládání s odpady na území ČR a dalších činnostech, které mají na oblast hospodaření s odpady vliv, včetně porovnání stavu odpadového hospodářství ČR s členskými státy EU. V závěru kapitoly je uveden přehled klíčových problémů odpadového hospodářství ČR.

2.1. Produkce odpadů

1. celkový přehled o produkci odpadů v ČR je uveden v tabulce 2, největší podíl produkovaných odpadů tvoří odpady z energetiky, průmyslu a zemědělství;

2. produkce nebezpečných odpadů:

2.2. Bilance vztahů mezi produkcí odpadů a nakládání s nimi

1. způsob nakládání s odpady v ČR je uveden v tabulce 5, uvedené skupiny odpadů jsou tříděny podle systému OECD. Tabulka 6 podává přehled o nakládání s odpady v jiném členění a to pouze na využití, spalování a skládkování. Způsob nakládání s nebezpečnými odpady je uveden v tabulce 7.

2. přehled nakládání s nebezpečnými odpady ze zdravotnictví je uveden v tabulce 8. Nebezpečné odpady ze zdravotnictví jsou nejčastěji odstraňovány spalováním (73,0 %). Podle údajů z ISOH bylo v r. 2001 v provozu celkem 21 spaloven (instalovaných v nemocničních zařízeních) o celkové projektované kapacitě 13 100 tun za rok. Jedná se o spalovny s malou kapacitou do 500 t za rok (13), pouze 1 spalovna nemocničních odpadů má kapacitu nad 1000 t za rok. Odpady ze zdravotnictví jsou spalovány i v ostatních spalovnáchnebezpečných odpadů. Nakládání s odpady ze zdravotnictví zahrnuje nejen jejich bezpečné odstranění, ale i prevenci a separovaný sběr jednotlivých druhů odpadů. Požadavky pro nakládání s odpady ze zdravotnických zařízení byly shrnuty do metodického pokynu zpracovaného MZ v souladu s prohlášením Rady ES ze 7. 5. 1990. Tento metodický pokyn doplňoval obecně závazné předpisy vydané MZ a MŽP.

2.3. Vyhodnocení sítě zařízení k nakládání s odpady

Rozsah evidence zařízení k nakládaní s odpady (dále jen „zařízení“) vykazovaná do roku 2001 podle zákona č. 125 /1997 Sb. již nevyhovovala současným potřebám. Deficit databáze jednotlivých zařízení znamenal nedostatek podkladů pro stanovení konkrétních opatření v závazné části POH ČR. Zákon č. 185/2001 Sb., který nabyl účinnosti 1.1. 2002, stanovil provozovatelům všech zařízení povinnosti, na základě kterých bude databáze doplněna a využita při aktualizaci POH ČR.

1. skládkování odpadů:

   skládkování odpadů je dosud nejrozšířenějším způsobem odstraňování odpadů. Celková kapacita skládek, jak pro komunální odpady, tak i pro ostatní druhy odpadů včetně nebezpečných, je dostatečná i s výhledem na nejbližší období. Většina skládek nebezpečných odpadů vznikala v blízkosti velkých podniků. Důsledkem je jejich relativně nerovnoměrné rozmístění na území ČR. Někteří původci nebezpečných odpadů tak mají zhoršenou pozici při zajišťování odstranění jimi produkovaných nebezpečných odpadů. Skládky ostatních odpadů vznikaly převážně v blízkosti sídel, tzn. že jejich rozmístění, až na některé vyjímky, bylo vyhovující. Zatím nejsou vyřešeny požadavky na podloží/těsnění dle Směrnice 99/31/ES pro skládkování odpadů a požadavky novelizované normy ČSN 83 8034 Skládkování odpadů tj. odplynění skládek do roku 2005 na všech provozovaných skládkách S-OO a v závislosti na výsledcích průzkumu vývinu plynu i na všech uzavřených skládkách provozovaných od roku 1980, na kterých byly ukládány odpady zařazené do skupin 02, 03, 04, 19 a 20. Podle průzkumu provedeného v roce 2002, nevyhoví od roku 2009 normám stanovených směrnicí 99/31/ES celkem 229 skládek, tj. 61 % (Zdroj: projekt Phare číslo CZ9811-02-02), ze sledovaného počtu 352 skládek (dle skupin podle již neplatné vyhlášky č. 338/1997 Sb.). Počet zařízení určených ke skládkování odpadů má od roku 1991 klesající tendenci. K prudkému poklesu počtu těchto zařízení došlo v roce 1996, kdy ukončilo svou činnost přibližně 1000 skládek provozovaných podle zvláštních předpisů. V roce 2002 bylo v ČR provozováno 290 skládek (v přepočtu na nové skupiny podle vyhlášky č. 383/2001 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady). Tyto skládky (nebo provozované kazety) vznikly převážně po roce 1996 a převážně vyhovují současné právní úpravě platné v ČR;

• biologicky rozložitelné komunální odpady:

v roce 1995 produkoval v průměru každý obyvatel ČR 148 kg biologicky rozložitelných komunálních odpadů (dále jen „BRKO“) a celková produkce BRKO byla v roce 1995 v ČR 1 530 000 tun. Jedním ze způsobů jak docílit požadované snížení množství odpadů ukládaných na skládky je zavedení systému separace a následného využívání BRKO. Produkce BRKO je stanovena s využitím údajů a druhů odpadů uvedených v tabulce 9

2. spalování odpadů:

   spalovny vznikaly podobně jako skládky nebezpečných odpadů v závislosti na jednotlivých původcích, zejména v oblasti chemického průmyslu. Z tohoto důvodu je jejich rozmístění na území ČR relativně nerovnoměrné. V roce 2001 byly v databázi ISOH evidovány 3 spalovny komunálních odpadů a 67 spaloven nebezpečného odpadu, přičemž u šesti byl pozastaven provoz. Kromě spalování odpadů ve speciálních spalovnách se odpady v roce 2002 spalovaly i ve 4 cementárnách. Přetrvávajícím problémem je nekontrolované spalování odpadních olejů v malých kotlích především u původců těchto olejů. Problém vyřešil nový zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o ochraně ovzduší“), který toto spalování k 1. 6. 2004 zakazuje;

• spalovny komunálních odpadů:

  v současné době jsou v ČR v provozu 3 spalovny komunálního odpadu. Tyto jsou situovány v aglomeracích s vysokým počtem obyvatel, ovšem vzhledem ke svým vysokým kapacitám (310 kt/rok, 240 kt/rok a 96 kt/rok) přesahuje značně jejich svozová oblast území těchto aglomerací. V roce 2001 bylo ve spalovnách komunálního odpadu spáleno 383,3 kt odpadů, což je 59,3 % projektované kapacity. Tyto spalovny musí splnit emisní limity a další podmínky provozování podle zákona o ochraně ovzduší do 28. 12. 2004;

• spalovny nebezpečných odpadů:

  ve spalovnách nebezpečných odpadů se spalují nebezpečné odpady a odpady ze zdravotnictví. V roce 2001 bylo v ČR provozováno celkem 67 spaloven nebezpečných odpadů s projektovanou kapacitou 113 000 t/rok. Počet spaloven nebezpečných odpadů neustále klesá a bude klesat, protože většina nevyhovuje novým požadavkům zákona o ochraně ovzduší. V roce 2002 bylo v provozu 59 spaloven a podle nejnovějšího průzkumu z počátku roku 2003 je v provozu již pouze 45 spaloven nebezpečných odpadů. Tyto spalovny musí splnit emisní limity a další podmínky provozování podle zákona o ochraně ovzduší do 28. 12. 2004. V roce 2002 bylo odstraněno spálením 83 092 tun nebezpečných odpadů. Provozní náklady spaloven komunálního i nebezpečného odpadu jsou (v porovnání se skládkováním, ale i jinými technologiemi) relativně vysoké. Proto jsou ve spalovnách nebezpečného odpadu spalovány převážně odpady, které jsou vázány na konkrétní původce (nemocniční odpady, odpady z chemických výrob). Provozovatelé uvedených zařízení jsou většinou i významnými (někdy i jedinými) původci těchto odpadů, které se v daném zařízení spalují. V bilancích odpadového hospodářství se uplatňují i spalovací zařízení, jejichž působnost je v dané oblasti nepřímá. Jsou to zařízení, která rovněž spalují alternativní (certifikovaná) paliva vyrobená z odpadů. Jedná se například o energobloky, teplárny, aj.;

3. úprava a/nebo využití odpadů biologickými metodami:

• biologická dekontaminace rozvoj biologických dekontaminačních technologií v ČR je převážně spojen se sanacemi starých ekologických zátěží (většinou financovaných Fondem národního majetku). Většina stávajících zařízení se zabývá degradací ropných uhlovodíků. V menší míře jsou degradovány halogenované uhlovodíky. V roce 2001 bylo v databázi ISOH evidováno 48 zařízení provozujících biologickou dekontaminaci. Jejich rozmístění je relativně rovnoměrné a odpovídá lokalitám vzniku odpadů. Vzhledem k poměrně nízkým investičním nákladům (dekontaminační zařízení často vznikají na vodohospodářsky zabezpečených plochách bývalých zemědělských areálů) je možné tato zařízení operativně vybudovat v blízkosti aktuálního znečištění;

• anaerobní rozklad a kompostování v roce 2001 byla v databázi ISOH evidována 4 zařízení využívající anaerobní rozklad o provozní kapacitě 49 000 tun a 18 kompostáren o kapacitě 245 000 tun (počet kompostáren je podhodnocený v porovnání s realitou, neboť nebyla povinnost tato zařízení evidovat);

4. úprava a/nebo využití odpadů fyzikálními a chemickými postupy:

   V databázi ISOH bylo v roce 2001 v této kategorii evidováno 49 zařízení. Používané technologie, do této kategorie řazené, představují velmi rozmanitou škálu zařízení. Z evidovaných zařízení lze jmenovat zařízení k separaci kapalin (filtrační zařízení), membránové separační jednotky, odstředivky, odparky, sušičky, atd., dále zařízení pro nakládání s kovovým odpadem např. hydraulické nůžky, lamače kolejnic apod.

• solidifikace – je používána pro úpravu pevných i kapalných odpadů. V roce 2001 bylo v databázi ISOH evidováno 8 zařízení této kategorie s projektovanou kapacitou 67 000 t/rok. Určení reálné stávající kapacity je obtížné vzhledem k odlišným nárokům při úpravě různých odpadů. Rozmístění zařízení je značně nerovnoměrné. Vzhledem k tomu, že popílky ze spaloven komunálních odpadů a nebezpečných odpadů je povoleno na jednodruhových skládkách ukládat pouze po stabilizaci, je stávající množství a rozmístění těchto zařízení nedostačující;

• regenerace – v roce 2001 bylo v databázi ISOH evidováno 16 zařízení tohoto typu, která se člení podle typu technologie na regeneraci rozpouštědel a regeneraci olejů. Zařízení, která jsou evidována v databázi ISOH jako zařízení pro regeneraci olejů, většinou nakládají s transformátorovými odpadními oleji, dále se většinou regenerují halogenovaná rozpouštědla vzhledem k vyšším cenám za jiné způsoby nakládání.

• třídění – v databázi ISOH je uvedeno pět zařízení, která třídí komunální odpad (reálný počet těchto zařízení dle odhadu je cca 30). Většinou se jedná o třídící pulty (stoly), kde je odpad veden pohyblivým pásem a personál jej ručně separuje. Vytříděné složky jsou využívány a zbytkový odpad je zpravidla odstraňován skládkováním. V této kategorii zařízení jsou v databázi ISOH evidovány i tři linky, které dotřiďují recyklovatelné

• odpady. Skutečný počet linek je výrazně vyšší a jejich počet a využívání trvale roste;

• využívání odpadů jako druhotných surovin a jejich recyklace činila v roce 2001 37,5 % z celkové produkce odpadů. Využívají se především kovové odpady (železné i neželezné), v menší míře některé kovonosné odpady. Dále se využívají odpady plastů, skla, papíru a odpady ze stavebnictví, zvýšilo se i množství elektrárenského popílku využívaného ve stavebnictví. V databázi ISOH bylo v roce 2001 evidováno 42 zařízení této kategorie. Evidovaná zařízení lze orientačně rozdělit na zařízení nakládající se stavebními odpady a zařízení, která získávají kovy z odpadů. Recyklace stavebních hmot je nejčastěji prováděna mobilními jednotkami. Dále se jedná o zařízení pro recyklaci minerálních složek stavebních odpadů, jejichž stávající kapacita není plně využívána. Roční produkce stavebních a demoličních odpadů v ČR se podle oficiální evidence odpadů pohybuje kolem 8 000 000 tun, z toho cca 62 % představuje vytěžená zemina; přibližně 30 % stavebních a demoličních odpadů je zpracováváno a znovu využito a přibližně 65 % je využito při rekultivacích vytěžených prostor nebo při úpravách terénu (tabulka 10).

2.4. Vyhodnocení stavu podnikové sféry zajišťující využívání a odstraňování odpadů

    Za podnikatelské subjekty zajišťující využívání a odstraňování odpadů jsou pro potřeby POH ČR považovány ty firmy, které podnikají v oblasti nakládání s odpady. V ČR jsou podmínky podnikání upraveny zákonem č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání.

    Zákon o odpadech obsahuje pojem tzv. oprávněná osoba, kterou musí být každá osoba, která od jiných subjektů přebírá odpady k dalšímu nakládání. Mimo příslušného živnostenského oprávnění (živnostenského listu, koncesní listiny) musí být oprávněná osoba provozovatelem zařízení k nakládání s odpady, tj. musí mít souhlas místně příslušného krajského úřadu k provozování zařízení.

    Za základ pro sledování stavu podnikové sféry zajišťující využívání a odstraňování odpadů byly zvoleny podnikatelské subjekty, které jako jednu ze svých základních nebo vedlejších činností uvádějí některou z činností dle následujících OKEČ:

37 20 00 Zpracování kovového odpadu a šrotu,

37 21 00 Zpracování nekovového starého materiálu a zbytkového materiálu,

90 00 20 Odstraňování pevných odpadů.

    Pro potřeby zpracování POH ČR se má za to, že firmy, které uvádějí jako náplň své podnikatelské aktivity některou z činností zde uvedených, vlastní živnostenské oprávnění opravňující k podnikání v oblasti nakládání s odpady. Informace vztažené k činnostem dle OKEČ 51 50 00 Velkoobchod se zbytkovým materiálem, odpadem a šrotem jsou v tabulkové části rovněž uvedeny, ale jsou považovány pouze za doplňující informaci.

    Informace získané z dostupných zdrojů použitelné pro popsání stavu podniků zajišťujících využívání a odstraňování odpadů byly pro popsání stavu podnikatelského prostředí využity pouze v rámci OKEČ 90 00 20 (tabulka 11).

    Zpracování POH ČR probíhalo v době, kdy se významně urychlil proces snižování počtu samostatných podnikatelských subjektů podnikajících v oblasti nakládání s odpady. Docházelo ke koncentraci nabídky dotčených činností do několika velkých podnikatelských subjektů, které jsou kapitálově spojeny se zahraničním kapitálem. Podnikatelské subjekty se k prosazování svých zájmů a zavádění nejnovějších poznatků z oblasti odpadového hospodářství do praxe sdružují do organizací, které se dle své váhy a aktivity zapojují do tvorby zákonů a dalších předpisů.

2.5. Stav nakládání s vybranými výrobky, vybranými odpady a vybranými zařízeními podle části 4 a 5 zákona o odpadech a dalšími významnými skupinami odpadů

1. PCB/PCT:
   pod název polychlorované bifenyly a terfenyly (dále jen „PCB/PCT“) se řadí velká skupina látek odvozených od bifenylu. Odhaduje se, že v letech 1959 – 1984 bylo v ČR vyrobeno přibližně 21 500 t PCB/PCT. Vzhledem k tomu, že výroba látek na bázi PCB byla v ČR ukončena v roce 1984, lze důvodně předpokládat, že množství zařízení s PCB/PCT je již konečné a bude ubývat tak, jak budou jednotlivá zařízení dekontaminována a odstraňována. Jediným způsobem, jak by se množství odpadů s obsahem PCB/PCT mohlo zvyšovat, je případné pronikání stávajících PCB/PCT do dalších technických kapalin a následná kontaminace zemin při havarijním úniku těchto kapalin.

2. odpadní oleje:
   v ČR se v současné době ročně uvádí na trh cca 150 000 tun mazacích olejů (motorových, převodových, průmyslových a ostatních). Z tohoto množství přibližně 30 000 t jsou procesní oleje, které se zpracovávají jako suroviny při výrobě plastů a pryží (návratnost je 0 %); kolem 10 000 t jsou oleje formové, konzervační, emulzní řezné kapaliny a bílé oleje, jejichž návratnost je z technologických důvodů blízká 0 %, tzn. že návratnost odpadních olejů lze vztahovat pouze ke spotřebě odhadem 110 000 t olejů/rok. Použité a odpadní oleje nejsou vysoce toxické, zpravidla jsou u nich identifikovány tyto nebezpečné vlastnosti – hořlavost, dráždivost, škodlivost zdraví, schopnost uvolňovat nebezpečné látky do životního prostředí po nebo při odstraňování, ekotoxicita. Použité a odpadní oleje získané z motorových a převodových olejů používaných v motorových vozidlech mohly obsahovat i olovo z automobilových benzínů. Od 1.1. 2001 bylo používání olovnatých benzínů zakázáno.

3. použité akumulátory a baterie:
   v ČR se projevoval na trhu spotřebitelských baterií a akumulátorů nekontrolovaný stav, výrobci a dovozci neměli povinnost prokazovat kvalitu článků nebo baterií autorizovanou zkušebnou, a proto se na trhu v ČR prodávaly baterie a akumulátory často v nízké kvalitě nezjistitelného původu, které kontaminují komunální odpad a následně životní prostředí. V současné době připadá 90 % používaných spotřebitelských baterií na alkalické burelové články (obsah Hg pod 0,025 %) a na bezrtuťové Zn-C baterie. V ČR lze odhadnout celkovou roční spotřebu baterií a akumulátorů různých druhů na 100 000 000 kusů a spotřebu průmyslových Ni-Cd akumulátorů na 60 000 ks/rok. Ekologická závadnost primárních článků a baterií spočívá v obsahu toxických složek (Hg, Pb, Ni, Cd atd.). Primární články a baterie přispívají k celkovému obsahu Hg v komunálním odpadu z 80 – 90 %. Zpracování POH ČR probíhalo v době, kdy se významně urychlil proces snižování počtu samostatných podnikatelských subjektů podnikajících v oblasti nakládání s odpady. Docházelo ke koncentraci nabídky dotčených činností do několika velkých podnikatelských subjektů, které jsou kapitálově spojeny se zahraničním kapitálem. Podnikatelské subjekty se k prosazování svých zájmů a zavádění nejnovějších poznatků z oblasti odpadového hospodářství do praxe sdružují do organizací, které se dle své váhy a aktivity zapojují do tvorby zákonů a dalších předpisů.

4. kaly z čistíren odpadních vod:
   celková kapacita komunálních čistíren odpadních vod (dále jen „ČOV“) v ČR vzrostla od roku 1999 z 3752,6 tis. m3/den odpadních vod na hodnotu 3968,5 tis. m3/den odpadních vod v roce 2001, množství čištěných splaškových odpadních vod v roce 1999 bylo 296,9 mil. m3/rok, do roku 2001 vzrostlo na cca 330,3 mil. m3/rok. Na kanalizaci je v současnosti napojeno 74,9 % obyvatel, počet obyvatel napojených na ČOV vzrostl z 6418,5 tis. obyvatel v roce 1999 na 6693 tis. obyvatel v roce 2001, což je 65,0 % z celkového počtu obyvatel v roce 2001. Počet ČOV je 1122, z toho 1018 jsou mechanicko biologické čistírny. Chybí informace o produkci kalů z ČOV průmyslových podniků, pokud nejsou jejich odpadní vody čištěny společně s městskými ve společných ČOV. Produkce kalů z ČOV (dále jen „kaly“) v absolutní sušině je cca 200 000 t/rok. Složení kalů a další potřebné údaje z ČOV (mikrobiologické ukazatele, organické znečištění a další) pro hodnocení ekonomiky aplikace kalů v zemědělství nejsou systematicky sledovány a data nejsou archivována, k dispozici jsou jen některé údaje, a to pouze u větších komunálních ČOV. Obdobně nejsou zatím k dispozici ani reprezentativní údaje o technologickém vybavení pro strojní odvodňování kalů jednotlivých ČOV. VÚV T.G.M. provedl v roce 2000 šetření, kterým byly zjištěny podíly hlavních způsobů nakládání s kaly z komunálních ČOV (tabulka 13).

5. odpady z azbestu:
   azbest je prokázaný lidský karcinogen, azbestová vlákna způsobují azbestózu a rakovinu dýchacího a trávicího traktu. Proto při nakládání s odpadním azbestem a materiály obsahujícími azbest je nutno především zamezit kontaminaci pracovního prostředí a ovzduší. Odhaduje se, že existuje cca 3500 druhů výrobků obsahujících azbest – stavební materiály, podlahové a střešní krytiny, nábytkářské materiály, tepelné a elektrické isolace, těsnění rozvodů plynů a kapalin, brzdová obložení, ochranné oděvy a hasební pomůcky, nehořlavé textilie apod. Produkce odpadů s obsahem azbestu v období 1999 až 2001 je uvedena v tabulce 14. Z uvedených hodnot vyplývá, že dochází k postupnému snižování množství produkce těchto odpadů z důvodu omezování používání azbestu v průmyslu a stavebnictví; Recyklace tvoří největší podíl (40,2 %) z jednotlivých způsobů nakládání s odpady z azbestu (tabulka 15). Jedná se o recyklaci výrobních odpadů ze zpracování azbestu (kód 16 02 06) přímo ve vlastní výrobě, kde tyto odpady vznikají. Výsledný produkt je určen pro výrobu dalších výrobků. Doporučení pro nakládání s odpady s obsahem azbestu je uvedeno v metodickém pokynu odboru odpadů MŽP k nakládání s odpady ze stavební výroby a s odpady z rekonstrukcí a odstraňování staveb vydaném ve Věstníku MŽP, částka 9/2003.

6. autovraky:
   ve srovnání s EU má ČR v oblasti osobních automobilů (2,96 obyv./auto) vysoký stupeň motorizace (Velká Británie 2,4; Španělsko 2,6; SRN 2,1 obyv./auto), za posledních 12 let se počet osobních automobilů v ČR zvýšil o 161 %, za poslední 4 roky pak nárůst činí 10 %, průměrné stáří vyřazovaných vozidel je 20 let. Počet vyřazovaných vozidel v ČR se pohybuje mezi 100 000 – 130 000 ročně. K hlavním ekologickým rizikům patří mimo množství autovraků především možnost úniku provozních kapalin, které samy o sobě mají charakter nebezpečných odpadů, kterými jsou např. oleje, mazací tuky, nemrznoucí kapaliny (ethanol, tenzidy), brzdové kapaliny (glykoly a organická rozpouštědla), chladicí kapaliny (ethylenglykol), azid sodný (zdroj hnacího plynu v air-bagu), těžké kovy apod. Aktuální je tato problematika zejména na tzv. autovrakovištích. Autovraky jsou významným zdrojem druhotných surovin. Návrh novely zákona o odpadech již přesně definuje podmínky pro nakládání s těmito odpady.

7. vyřazená elektrická a elektronická zařízení:
   za elektrická a elektronická zařízení lze považovat především velké domácí spotřebiče, malé domácí spotřebiče, zařízení telekomunikační a zařízení informačních technologií, spotřebitelská zařízení, osvětlovací zařízení, elektrické a elektronické nástroje, hračky, lékařské přístrojové systémy, přístroje pro měření, monitorování a regulaci, automatické výdejní stojany a prodejní automaty. V ČR je vyřazeno cca 7 kg /obyv./rok elektrických a elektronických zařízení ve struktuře: audio-video technika 2 kg/obyv./rok, domácí a s nimi srovnatelné přístroje 4,4 kg/obyv./rok a výpočetní technika 0,6 kg/obyv./rok. V absolutních číslech to představuje například přibližně 340 000 televizorů, přibližně 300 000 chladniček a mrazniček a přes 1 milion mobilních telefonů. Celková spotřeba výbojových světelných zdrojů v ČR je odhadována na 8 mil. kusů za rok, tj. přibližně 1 120 tun. Povinnými osobami zajišťujícími zpětný odběr použitých zářivek a výbojek jsou dovozci a výrobci výrobků světelné techniky. Rozhodující složkou způsobující nebezpečnost odpadu je rtuť, která je přítomna ve všech druzích výbojových světelných zdrojů. Dále jsou přítomny zejména železo, mosaz, sklo a další. Rozhodujícím materiálem z hlediska obsahu je sklo, kterého výrobky obsahují přibližně 95 %. V ČR jsou ke zpracování dotčeného odpadu používány různé technologie, uplatňující ve svých postupech solidifikaci, chemickou stabilizaci nebo řízenou destrukci. Reálná kapacita všech zařízení na zpracování odpadu ze světelných zdrojů překračuje podle údajů produkci těchto odpadů. V současné době se rozvíjí systém zpětného odběru budováním míst zpětného odběru, rozmístěných po celém území ČR. Podíl zpětně odebraných použitých výrobků světelné techniky dosahuje nyní cca 15 %;

8. pneumatiky:
   v ČR vzniká ročně dle různých odhadů 40 000 – 120 000 t opotřebených (odpadních) pneumatik. Podle údajů z ISOH je shromažďováno cca 1/3 tohoto množství (28 666 t v roce 2001). Důvodem vysokého nepoměru mezi odhady vzniku a podchyceným množstvím lze spatřovat např. ve vysokém podílu skladování opotřebovaných pneumatik nebo nelegálním nakládáním s těmito pneumatikami, případně nadhodnocením odhadů jejich produkce. Do bilančních toků by měly být mj. zahrnuty i dovozy a vývozy nových a ojetých automobilů, dovoz, vývoz a odstraňování autovraků. V roce 2001 se opotřebené pneumatiky v ČR, pokud nebyly protektorovány, využívaly v těchto poměrech: materiálové a energetické využití v cementárnách při výrobě slinku (cca 68 % ze všech sebraných odpadních pneumatik), využití jako druhotná surovina a využití pro zhotovení konstrukčních vrstev různých staveb (cca 23 %).

9. výrobky s obsahem polyvinylchloridu:
   polyvinylchlorid (dále jen „PVC“) je plast uvedený na trh v počátcích používání plastů, zejména jako náhrada za klasické materiály (dřevo, sklo, kovy). PVC je v současnosti druhým nejvíce vyráběným polymerním materiálem (po polyethylenu).Výrobou PVC se v ČR zabývá jeden výrobní subjekt. Problémem při výrobě, zpracování i odstraňování výrobků s obsahem PVC je možnost vzniku látek charakteristických svoji toxicitou a negativním vlivem na živočišné a rostlinné organismy. Pro zpracovatele směsných plastů je odpad z PVC nežádoucí vstupní surovinou, neboť negativně ovlivňuje mechanicko – fyzikální vlastnosti výsledného produktu;

10. odpady z obalů:
    v uplynulém období došlo ke změnám v oblasti balení, byly zavedeny a rozšířeny nové obalové materiály a převážně jednocestné obaly s důsledkem nárůstu odpadů z obalů. Příkladem jsou obaly na nápoje, kde došlo z ekologického hlediska k nežádoucí náhradě vratných obalů za jednocestné PET lahve, kombinované obaly, popřípadě jednocestné skleněné lahve. Nárůst množství PET lahví byl v období 1995 až 2000, téměř šestinásobný. Na základě zákona o odpadech a dobrovolné dohody o obalech se od 1.4. 1999 postupně v ČR vytvářel integrovaný systém nakládání s tříděným komunálním odpadem provozovaný obalovou společností. Tato obalová společnost byla založena přímo výrobci a dovozci obalů nebo baleného zboží za účelem vybudování a provozování uvedeného systému, který na straně průmyslu zajistil splnění zákonných povinností a na straně obcí finančně přispěl na separaci odpadů. V rámci tohoto systému obalová společnost částečně hradila obcím náklady za provozování systémů sběru a třídění odpadu z obalů, které obce v uplynulých letech na vlastní náklady zavedly. V závěru dobrovolné dohody bylo do systému obalové společnosti smluvně zapojeno 581 firem a 2 781 obcí s celkovým počtem 8 135 238 obyvatel. Zákon o obalech, který je účinný od 1.1. 2002, zavádí některá opatření v oblasti prevence a opakovaného použití obalů. Tato opatření budou dále podporována a rozvíjena;

11. odpady z výroby oxidu titaničitého:
    v ČR je jediný výrobní subjekt produkující odpady z výroby oxidu titaničitého. K hlavním odpadovým proudům z této výroby patří emise oxidu siřičitého a silně kyselé odpadní vody. Z tuhých odpadů se jedná o síran vápenatý (průmyslový sádrovec) a síran železnatý. Sádrovec se využívá k výrobě bílého sádrovce pro stavebnictví. Výrobní subjekt má zavedeno ISO 14 000.

2.6. Mezikrajová srovnání ukazatelů stavu odpadového hospodářství

    Pro porovnání jednotlivých krajů byly zvoleny dva základní ukazatele: produkce komunálního odpadu (skupina 20 Katalogu odpadů) na obyvatele a produkce odpadů celkem na 1000 EUR HDP (tabulka 19). V tabulce 20 je produkce vyjádřena v kg/obyvatele, jedná se o indikátor používaný v EU pro porovnání produkce odpadů v jednotlivých státech. Data uvedená v tabulce 21 poskytují srovnání jednotlivých krajů ČR v produkci odpadů za období 2000 – 2002, v členění OKEČ. Největším producentem odpadů ze zemědělství a lesnictví je kraj Jihomoravský, odpadů z dolování a těžby kraj Moravskoslezský, který je též největším producentem i průmyslových odpadů. Ústecký kraj je největším producentem odpadů z energetiky a Středočeský kraj a hl. město Praha vykazují ze všech krajů nejvyšší produkci komunálních odpadů, která přímo souvisí s hustotou a strukturou osídlení a v podstatě odpovídá způsobu života a výši příjmů.

2.7. Hodnocení současného stavu v oblasti vývozu a dovozu odpadů s přihlédnutím k mezinárodním závazkům ČR

1. úprava vývozu, dovozu a tranzitu odpadů v ČR vychází z transpozice Nařízení Rady ES č. 259/93, kterým ES implementuje Basilejskou úmluvu o kontrole pohybu NO přes hranice států a jejich zneškodňování a rozhodnutí Rady OECD C(92)39/FINAL o kontrole pohybu odpadů určených k využití přes hranice států. Legislativní úprava EU striktně rozlišuje odpady určené k odstranění a odpady určené k využití;

2. po vstupu ČR do OECD byl zákonem č. 125/1997 Sb., o odpadech, zaveden kontrolní systém tzv. barevných seznamů, kdy je souhlas MŽP vyžadován pro dovoz, vývoz a tranzit odpadů k využití uvedených na Červeném, Žlutém seznamu odpadů a odpadů neuvedených na žádném ze seznamů. Odpady k využití uvedené na Zeleném seznamu se mezi zeměmi OECD pohybují přes hranice jako volně obchodovatelné komodity. Při zavedení kontrolního režimu tzv. barevných seznamů byl v ČR uplatněn zpřísněný režim kontroly v porovnání s Rozhodnutím Rady OECD C(92)39/FINAL pro celkem 101 odpadů (58 odpadů ze Žlutého seznamu OECD bylo v ČR uvedeno na Červeném seznamu a 43 odpadů ze Zeleného seznamu OECD bylo v ČR uvedeno na Žlutém seznamu);

3. Nařízení Rady ES č. 259/93 bylo transponováno v roce 2002 do zákona o odpadech. Z důvodu ochrany životního prostředí je uplatňován zpřísněný režim kontroly odpovídající Žlutému seznamu již pouze u tří odpadů Zeleného seznamu, což je v souladu se závazkem ČR provádět postupné kroky k odstraňování rozdílů mezi předpisy OECD a ČR, a zároveň to připouští v členských státech čl. 1 odst. 3 d) Nařízení Rady č. 259/93. Pro 16 druhů odpadů, jejichž režim kontroly byl poslední právní úpravou liberalizován, vydalo MŽP ve formě metodického pokynu kritéria, podle nichž je možné tyto odpady zařazovat do Zeleného seznamu. Přehled dovozu a vývozu vybraných druhů odpadů v roce 1999 až 2002 je uveden v tabulkách 22 a 23;

4. v ČR upravuje vývoz, dovoz a tranzit odpadů zákon o odpadech, část devátá, a vyhláška MŽP č. 381/2001 Sb. (Katalog odpadů). Ke dni vstupu ČR do EU bude příslušná část zákona zrušena a pro ČR bude platit přímo Nařízení Rady ES č. 259/93. Dovoz odpadů do ČR za účelem odstranění je s určitými výjimkami zakázán (§ 54 odst. 3 zákona o odpadech). Z ČR se vyvážejí k odstranění pouze odpady obsahující PCB. Předpokládá se, že ČR si i po vstupu do EU podrží obecný zákaz dovozu odpadů za účelem odstranění a bude vytvářet předpoklady k soběstačnosti v odstraňování tuzemských odpadů. V případě odpadů určených k využití platí v ČR zákaz dovozu odpadů za účelem energetického využití (§ 55 odst. 4 zákona o odpadech) a povinnost využívat tuzemské odpady přednostně v tuzemsku (§ 55 odst. 5 zákona o odpadech). Se zrušením příslušné části zákona ke dni vstupu do EU tato ustanovení přestanou platit. Tři druhy odpadů, uvedené na Zeleném seznamu a zároveň v příloze č. 10 vyhlášky č. 381/2001 Sb. (hliníkové stěry, autovraky, použité pneumatiky) jsou v ČR jednostranně kontrolovány a jejich vývoz a dovoz vyžaduje souhlas MŽP. V případě, že legislativa EU platná k datu vstupu do EU tuto možnost připustí, předpokládá se možnost využití jednostranné kontroly u některého z těchto odpadů i po vstupu do EU.

2.8. Náklady na odpadové hospodářství, struktura zdrojů a dynamika jejich změn

1. výdaje na nakládání s odpady 1990-2001 a vyvolané náklady v dalším období:

• celkové investiční výdaje
  Investice vynaložené na odpadové hospodářství byly v období 1990 – 2001 cca 33,7 mld. Kč v běžných cenách (tabulka 24). V ročním vyjádření postupně stoupaly na úroveň 4,7 mld. Kč v letech 1997-1998, v letech 1999-2000 došlo k propadu na poloviční výši předešlých dvou let. V roce 2001 došlo k dalšímu snížení vynaložených investic do oblasti nakládání s odpady, a to na cca 1,5 mld. Kč. Tyto investice byly financovány z velké části (70-80 %) z vlastních zdrojů investorů a úvěrů (10 – 14 %). V těchto zdrojích jsou již zahrnuty podpory ze Státního fondu životního prostředí ČR (dále jen „ SFŽP ČR“). Podpory ze státního rozpočtu tvořily malou část 4-8 %. Z celkových investic na životní prostředí tvořily investiční výdaje v oblasti odpadového hospodářství 7,4 % v roce 2001, na celkové tvorbě fixního kapitálu se podílely 0,2% v roce 2001.

• investiční (kapitálové) výdaje veřejných zdrojů
  V posledních pěti letech stagnovaly přibližně na relativně stejné úrovni cca 0,8 mld. Kč ročně. Investice financované čistě z vlastních zdrojů soukromých neveřejných investorů (bez kapitálových výdajů vynaložených z veřejných zdrojů) byly ve výši cca 3,6 mld. Kč v letech 1997-1998 a 1,5-1,9 mld. Kč v letech 1999-2000. V období do roku 2013 byly odhadnuty investiční náklady ve výši 1,7-2,6 mld. Kč ročně, pro scénář extenzivního růstu produkce odpadů o dalších 0,6 mld. Kč ročně více. Při zachování podílu investic na opatření vyplývajících z implementace by dodatečné investiční výdaje v dalším období měly dosahovat alespoň přibližně 3,7–4,2 mld. Kč ročně ve stálých cenách roku 2001;

• běžné (provozní) výdaje
  Na úpravu, využití a odstraňování odpadů byly ekonomickými subjekty vynakládány prostředky ve výši 3 – 9 mld. Kč ročně, z toho na nakládání s nebezpečnými odpady 1,5 – 2,1 mld. Kč ročně. Z veřejných prostředků (státní rozpočet, státní fond, územní rozpočty) bylo vynaloženo na běžné výdaje v oblasti nakládání s odpady téměř 5,3 mld. Kč v roce 2002. Na tuto úroveň se běžné výdaje postupně zvyšovaly z úrovně 1,6 mld. Kč (1997) a 3,3 mld. Kč (1999). Na těchto výdajích se podílely zejména územní rozpočty, a to téměř 93 %. Běžné výdaje financované čistě z vlastních zdrojů soukromých neveřejných investorů (bez výdajů veřejných zdrojů) se pohybovaly ve výši kolem 2-3 mld. Kč ročně (2,8 mld. Kč v 1999; 1,9 mld. Kč v 2000). Odhaduje se, že přírůstkové roční provozní náklady včetně amortizace kapitálu se budou zvyšovat z úrovně 0,5 mld. Kč ročně na přibližně 1,9 mld. Kč ročně na konci období 2003 – 2013;.

2. analýza výdajů veřejných rozpočtů v oblasti nakládání s odpady:

• státní rozpočet
  Výdaje státního rozpočtu na oblast nakládání s odpady se pohybovaly na úrovni 200 mil. Kč ročně (237,1 mil. Kč v roce 2002). Převážná část výdajů byla běžných (90 % v r. 2002), z toho více než 70 % tvořily výdaje na sběr a svoz odpadů, zejména nebezpečných. Další položku představují výdaje na zajištění státní správy a monitoring, jejichž výše byla pro rok 2002 identifikována cca na 50 mil. Kč. Do konce roku 2003 se počítá s postupným navýšením pracovníků vykonávajících státní správu v oblasti odpadového hospodářství na konečný stav 530 pracovníků;

• územní rozpočty
  Výdaje územních rozpočtů vzrostly od roku 1997 do roku 2002 z 2,1 mld. Kč na 5,4 mld. Kč. Podíl výdajů na sběr, svoz a odstraňování komunálního odpadu představoval z výdajů územních rozpočtů na celou oblast nakládání s odpady 81-87 % (v absolutních hodnotách 3,0 mld. Kč v roce 1999; 3,2 mld. Kč v roce 2000; 3,4 mld. Kč v roce 2001 a 4,7 mld. Kč v roce 2002);

• územní rozpočty – příjmy:
  Příjmy územních rozpočtů z oblasti nakládání s odpady činily 1,1-1,8 mld. Kč ročně, přitom z toho příjmy ze skládkování odpadů ve srovnatelných letech (1999 – 2000) 360 a 400 mil. Kč ročně. Financování činností spojených s nakládáním s odpady v rámci územních rozpočtů bylo v záporném saldu v období 1999 – 2001 v průměru – 2,4 mld. Kč za rok. Příjmy územních rozpočtů budou v budoucnu ovlivněny zvýšením sazeb za základní složku poplatků za skládkování (vyjma „obce“ dle § 46, odst. 4 zákona o odpadech). V souvislosti se zvyšováním ceny za skládkování dojde ke snižování objemu skládkovaného odpadu, což by mělo být ošetřeno případnou revizí sazeb územních poplatků za svoz, sběr a nakládání s komunálním odpadem;

• Státní fond životního prostředí České republiky
  Výdaje SFŽP ČR do složky nakládání s odpady se pohybovaly v 1995 – 1996 na úrovni kolem 200 mil. Kč, v letech 1997 – 1998 poklesly na 60 – 70 mil. Kč a znovu vzrostly až na 362 mil. Kč v roce 2001 a 303 mil. Kč v roce 2002. Výdaje několikanásobně převyšují příjmy SFŽP ČR z poplatků za skládkování odpadů (v roce 2001 až 7 násobně a v roce 2002 až 3 násobně). Ve srovnání s celkovými příjmy SFŽP ČR ze složky nakládání s odpady však výdaje na nakládání s odpady tvořily v období 1994 – 1998 přibližně 40 % příjmů, v posledních dvou letech již 200 a 250 % celkových příjmů ze složky odpady. Výdaje SFŽP ČR na nakládání s odpady se pohybovaly v letech 1995 – 1998 na úrovni kolem 3 % celkových výdajů, v letech 1999 – 2001 se zvýšily na přibližně 10 % celkových výdajů SFŽP ČR o v roce 2002 byl podíl 7,4 %. Ve výdajové politice SFŽP ČR je patrné zvyšování priority pro složku nakládání s odpady, které se odráží ve zvýšení výdajů do oblasti nakládání s odpady v období 1999 – 2002. Ve výdajích SFŽP ČR dominovaly výdaje na podporu investic 94 – 99 %. Většinu podpor získaly obce 81 – 90 % podpory v letech 1999 – 2002. Podnikatelské subjekty obdržely 9 -17 % celkových podpor, zbylé typy organizací 2 – 4 % podpor, a to ve formě dotací. Vzhledem k období 1997 – 2002 budou příjmy SFŽP ČR přibližně o 1 mld. Kč vyšší, avšak až od roku 2005; relativně menší prostředky budou k dispozici zejména v letech 2003-2004. Příjmy SFŽP ČR z poplatků za skládkování NO mohou potencionálně (za jinak stejných podmínek) činit o řád vyšší částky než doposud (§ 48, odst. 4, zákona o odpadech). V budoucnosti bude však patrný vliv vyšších cen za skládkování na změnu způsobu nakládání s nebezpečnými odpady.

 

projekty, programy a fondy Evropské unie

V rámci zahraniční pomoci proběhly na MŽP za oblast nakládání s odpady následující projekty:

Projekt Phare č. CZ9811-02-02 „Implementace/Investiční strategie pro směrnice ES o odpadech“ (Project Phare „Implementation/Investment Strategies for EC Waste Directives“). Projekt přispěl k přípravě prováděcích právních předpisů v oblasti odpadového hospodářství (2000 – 2001),

Projekt Phare CZ/00/IB/EN/02 Twinning: „Centrum pro hospodaření s odpady“-CeHO (Phare Twinning Project CZ/00/IB/EN/02 Centre for Waste Management – CWM). Twinningovými partnery MŽP bylo Rakousko ve spolupráci s Itálií a Francií. Projekt řešil založení a činnost odborného zázemí v oblasti nakládání s odpady, tak aby ČR byla schopna plnit požadavky a úkoly členského státu EU v oblasti odpadového hospodářství;

Program ISPA využívá ČR jako kandidátská země. Program je nástrojem předvstupních strukturálních politik a tím i předpokladem pro následné úspěšné využití Fondu soudržnosti a strukturálních fondů. Jedním z projektů předložených ke schválení Evropskou komisí je např. „Odpadové hospodářství Brno“, řešící nakládání s komunálním odpadem. Celkový rozpočet projektu je 66 mil. EUR a požadovaná podpora z fondu ISPA

73 %;

Program LIFE má za cíl přispět k implementaci, zdokonalení a rozvoji politiky Společenství a legislativy v oblasti životního prostředí, zvláště s ohledem na integraci otázek životního prostředí do jiných politik a dosažení udržitelného rozvoje v EU. ČR bude čerpat prostředky z tohoto programu po vstupu do EU;

Fond soudržnosti a strukturální fondy budou pro ČR po vstupu do EU zdrojem finančních prostředků stejně jako jsou pro ostatní členské státy. Prostředky z těchto fondů jsou základem evropské strukturální politiky a napomáhají podpoře harmonického, vyváženého a udržitelného rozvoje všech členských zemí;

Celková výše prostředků z fondů EU pro oblast životního prostředí se předpokládá ve výši cca 5-6 mld. Kč ročně v období 2004 – 2006. Předpokladem financování investic v oblasti nakládání s odpady je zpracovaný Plán odpadového hospodářství ČR a plány odpadového hospodářství krajů se stanovenými a schválenými prioritami.

• soukromé a veřejné financování
  Dalším možným zdrojem financování je využití forem iniciativ soukromého financování např. Private Finance Initiative nebo Private/Public Partnerships. Základem jsou soukromé investice na jedné straně a soukromý koncesovaný provoz veřejných služeb na straně druhé;

3. financování nákladů v nakládání s odpady – celkové shrnutí:

   Ve financování v dalším období nelze jednoznačně stanovit a konkrétně specifikovat kvantitativní relace v nástrojovém mixu zajišťujícím financování investiční strategie. U soukromých finančních zdrojů bude vždy proměnlivý poměr vlastních finančních prostředků a cizích zdrojů (půjček a úvěrů). Rozpočty obcí se budou opírat o zdroje SFŽP ČR, zdroje z fondů EU a státního rozpočtu. Na základě prognózy centrálních zdrojů financování investic (SFŽP ČR, zdroje fondů EU) lze usuzovat o potřebě dodatečných zdrojů investic, jejichž financování budou muset obce, případně kraje a soukromý sektor zajistit z vlastních zdrojů. Celkové investiční náklady v oblasti nakládání s odpady do roku 2013, podle výše uvedených předpokladů, se odhadují ve výši kolem 36 mld. Kč, přírůstkové investiční náklady vyvolané implementací požadavků ze směrnic ES na přibližně 26 mld. Kč ve stálých cenách roku 2000 (27 mld. Kč ve stálých cenách roku 2001). V absolutním vyjádření je možné předpokládat financování investic v oblasti nakládání s odpady pro jednotlivé zdroje následovně:

   - státní rozpočet 0,5 mld. Kč,

   - ISPA, CF, SFs 5-6 mld. Kč,

   - SFŽP ČR 5 mld. Kč,

   - územní rozpočty 9 mld. Kč,

   - vlastní zdroje, úvěry a ostatní 15 mld. Kč;

   Vyvolané výdaje státního rozpočtu na zajištění státní správy a monitoringu v oblasti nakládání s odpady uvádí tabulka 27. Část výdajů spojených se státní správou jsou uváděny v systému ARIS také v samostatné položce „Správa v ochraně ŽP“ (859 mil. Kč v roce 2002 pro celou oblast ŽP). Vzhledem k tomu, že do roku 2003 má být zajištěno konečné posílení státní správy v oblasti odpadového hospodářství nepředpokládají se další

   finanční požadavky na veřejné rozpočty.

2.9. Informační zabezpečení výkonu veřejné správy v oblasti odpadového hospodářství

1. Základem pro kvalifikované rozhodovací procesy veřejné správy je funkční, aktuální a věrohodný informační model popisující stav odpadového hospodářství ČR, provozovaný v definovaném právním a informačním prostředí. Oblast informací, jejich shromažďování a poskytování je upravena v současnosti v ČR následujícími zákony a právními dokumenty:

Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

Nařízení vlády č. 364/1999, kterým se upravuje součinnost orgánů státní správy s obcemi při zajišťování povinností obcí podle zákona č. 106/1999 Sb.

Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí.

Zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností.

Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech.

Zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon) ve znění posledních úprav.

Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů;

mezi další dokumenty se řadí „Informační strategie MŽP pro roky 2000 – 2003“;

2. faktografické databáze:

• informační systém odpadového hospodářství (ISOH)
  do systému organizovaného hierarchicky v jednotlivých úrovních státní správy vstupují data původců odpadů, oprávněných osob, které nakládají s odpady včetně dat o zařízení pro využívání a odstraňování odpadů a dat o provozovatelích zařízení k nakládání s odpady, dále data o shromažďovacích místech nebezpečných odpadů, sběrových místech a skladech odpadu. Dále jsou shromažďovaná data o zařízeních a látkách s obsahem PCB. ISOH rovněž obsahuje data o souhlasech a rozhodnutích, které vydaly krajské úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností v oblasti s nakládání s odpady. Shromažďovaná data jsou vykazována na základě evidence a ohlašování odpadů a zařízení, část 6, § 39 zákona o odpadech. Kvalita informací v ISOH je dosahována projektem validace dat. Získávání kvalitních, včasných a úplných informací o zařízeních nemělo až do vydání zákona č. 125/2001 Sb., oporu v legislativě. Z tohoto důvodu byly informace o zařízeních k nakládání s odpady neúplné. Na základě zákona o obalech jsou shromažďovány údaje o produkci a nakládání s odpady obalů;

• databáze Českého statistického úřadu informace vznikají na základě šetření, která jsou v rámci statistické služby organizována na základě zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě. Výsledky statistických šetření jsou s informacemi z jiných zdrojů propojitelná prostřednictvím společných klasifikátorů, registrů a číselníků. Kvalitu faktografických informací ze statistických šetření zajišťují interní standardy ČSÚ;

• odborné informace o odpadovém hospodářství odborné informace oboru odpadů jsou shromažďovány a distribuovány prostřednictvím Centra pro hospodaření s odpady (dále jen „CeHO“), které je v pozici odborného zázemí MŽP. V ČR je vydávána řada specializovaných periodik zabývajících se celkově životním prostředím i samostatně oblastí odpadového hospodářství.

2.10. Odbornost a způsobilost pracovníků veřejné správy v oblasti odpadového hospodářství

1. zvýšení kvality veřejné správy na úseku odpadového hospodářství
   podmínkou je dlouhodobý a komplexní proces, který je podpořen reformou veřejné správy, schválením služebního zákona a aktivní přípravou na vstup do EU. Vstup do evropského administrativního prostoru bude klást na veřejnou správu ČR zásadní kvalitativní požadavky v oblasti zvyšování odbornosti a způsobilosti v rozhodování. Nástrojem dosažení tohoto cíle je soustavné vzdělávání zaměstnanců na všech úrovních veřejné správy. Požadavky na zavedení vzdělávacích aktivit v oblasti ŽP jsou obsaženy v několika základních dokumentech:

• Státní politika životního prostředí ČR – definuje environmentální požadavky na vzdělávací systém jak v obecné rovině, tak ve specifických požadavcích na vzdělávání zaměstnanců veřejné správy,

• Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v ČR – (dále jen „EVVO“) (Usnesení vlády č. 1048 z 23. října 2000), formuluje ve svých cílech požadavek „zabezpečit odpovídající vzdělanost a informovanost zaměstnanců všech resortů a všech stupňů veřejné správy v problematice ŽP“. Významným předpokladem Státního programu jsou požadavky na vytváření diferencovaných modelových vzdělávacích programů pro různé profesní skupiny zaměstnanců a jednotlivé cílové skupiny veřejné správy. Nejvýznamnější přínos v oblasti vzdělávání veřejné správy bude proškolení všech zaměstnanců státní správy a zastupitelů základním kurzem tzv. “environmentálního minima”,

• Zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon),

• Vláda ČR schválila systém vzdělávání pracovníků ve veřejné správě postupně několika svými usneseními;

2. instituce zabezpečující vzdělávání veřejné správy:

• Základní institucí je Ústřední útvar pro personální a vzdělávací činnosti ve státní správě, který je součástí Úřadu vlády ČR. Zabezpečuje kontrolní, koordinační a metodické činnosti v oblasti vzdělávání ve správních úřadech. Metodicky řídí Institut státní správy (dále jen „ISS“) a vydává akreditace pro vzdělávací instituce a programy pro vzdělávání zaměstnanců státní správy,

• ISS byl zřízen usnesením vlády č. 814/2000 Sb. jako odborné vzdělávací zařízení pro veřejnou správu v ČR. Odbor přípravy pracovníků ve veřejné správě Ministerstva vnitra vytváří a rozvíjí systém odborné přípravy a vzdělávání zaměstnanců vykonávajících státní správu v přenesené působnosti. ISS organizuje a realizuje vzdělávání zaměstnanců územních samosprávných celků, koordinuje toto vzdělávání na akreditovaných pracovištích,

• Ministerstvo životního prostředí se podílí odbornámi přednáškami na vzdělávání pracovníků vykonávajících státní správu  v přenesené působnosti v rámci systému ISS. Zajišťuje odborné vzdělávání pro své zaměstnance i pro širokou odbornou veřejnost v rámci pořádaných seminářů a Twinningových projektů.

2.11. Spolupráce správních úřadů s veřejností

1. přístup k informacím:
   základním předpokladem pro zapojení veřejnosti do řešení problémů v oblasti nakládání s odpady je umožnění přístupu k informacím o stavu a vývoji v této oblasti. Kromě legislativních předpisů uvedených v kap. 2.10, je právo veřejnosti na informace a její možnou účast při projednávání záměrů připravovaných akcí, které mohou ovlivnit životní prostředí, dáno zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Zapojení veřejnosti do procesu posuzování strategických dokumentů umožňuje zákon č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů rozvojových koncepcí a programů na životní prostředí, dále je připravován zákon o posuzování vlivů strategických dokumentů na životní prostředí (SEA) na základě Směrnice Evropského parlamentu a Rady ES č. 42/2001/EC o SEA, který vychází i z Aarhuské úmluvy. Vláda ČR ve svém programovém prohlášení ze dne 5. 8. 2002 vyhlásila, že se zasadí o ratifikaci Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí. ČR podepsala Aarhuskou úmluvu v červnu 1998;

2. dobrovolné dohody:
   dobrovolné dohody uzavírané podnikatelskými subjekty, profesními a občanskými sdruženími s orgány veřejné správy jsou významným nástrojem v ochraně životního prostředí a osvědčily se již i v oblasti odpadového hospodářství. Dobrovolné environmentální dohody jsou uznávaným nástrojem pro rozšíření možností implementace směrnic ES. Podpora těchto aktivit je v souladu se závazky ČR vyplývajícími z Evropské dohody o přidružení k EU a je součástí Státní politiky životního prostředí ČR;

3. environmentální vzdělávání, výchova a osvěta:
   při formování hodnotové orientace občanů pozitivně působí EVVO, které napomáhá formování tlaku veřejnosti na politiky, zákonodárce, média a podnikatelské subjekty. MŽP a MŠMT vyhlašují každoročně programy na podporu nevládních neziskových organizací. Mezi vyhlášenými tématy je vždy zařazena environmentální vzdělávání a osvěta;

4. environmentální audity a certifikace:
   v 90. letech se začalo postupně prosazovat v podnikatelské sféře právní vědomí o nutnosti ochrany ŽP. Podnikatelské subjekty dobrovolně podstupují environmentální audity a certifikace. Zásluhu na tom mají nejen požadavky právních předpisů a nároky především zahraničních partnerů (konkurenceschopnost), ale rovněž komerční a osvětové vzdělávací aktivity, informační činnost konzultantů při zavádění ISO 9000 a 14000, 14001/EMAS, Responsible Care, Čistší produkce, Ekologicky šetrný výrobek ad. a též profesní sdružení. Certifikované/validované podniky podle ISO 14 001 nebo EMAS jsou zveřejněny na webových stránkách ČEÚ (www.ceu.cz/EMAS).

2.12. Zhodnocení souladu odvětvových politik s cíli a postupy Plánu odpadového hospodářství ČR

    Příprava POH ČR vycházela z obecně uznávaných zásad pro přípravu koncepčních a strategických dokumentů. V podmínkách ČR přetrvávají problémy při vstřebávání standardů udržitelného rozvoje do právního systému i praktického rozhodování. Tato skutečnost se promítá i do dalších koncepčních dokumentů. Přímo oblast nakládání s odpady je uvedena pouze v některých dokumentech jiných resortů a to velmi okrajově. Při zpracování návrhu POH ČR byly sektorové i ostatní politiky v zásadě akceptovány. Dokument má značný záběr, který zasahuje do všech oblastí hospodářství, neboť každá činnost s sebou nese produkci odpadů. Dokumentem tohoto rozsahu připravovaném na národní úrovni se neřeší podrobnosti jednotlivých oblastí, ale shodně s obdobnými dokumenty členských států EU stanoví obecné zásady, strategické cíle a opatření k jejich splnění. Dalším krokem v oblasti plánování odpadového hospodářství je rozpracování tohoto dokumentu do řady realizačních programů ČR pro skupiny odpadů, které jsou významné z hlediska jejich negativního vlivu na zdraví lidí a životní prostředí nebo k jejich možnému využití jako náhrady primárních přírodních zdrojů. Při přípravě těchto již konkrétních dokumentů je podmínka souladu s odvětvovými politikami a cíli zajištěna formou pracovních skupin, které se podílejí na zpracování jednotlivých realizačních programů ČR. Složení skupin je voleno tak, aby všechny důležité oblasti měly svého zástupce a tím bylo zajištěno akceptování ostatních koncepčních dokumentů a jejich vzájemné propojení.

2.13. Mezinárodní srovnání stavu a tendencí v oblasti odpadového hospodářství

1. produkce odpadů:
   hlavními producenty odpadů v členských státech EU jsou tyto sektory: zemědělství, stavebnictví, průmysl, těžba surovin a komunální sféra. Porovnáním produkce odpadů, v členských státech EU a ČR (tabulka 28) lze dojít k následujícímu srovnání: produkce komunálních odpadů se liší nepatrně, naopak u stavebních a demoličních odpadů je značný rozdíl a lze v ČR očekávat nárust produkce těchto odpadů; odpad z těžby nerostných surovin je v členských státech EU významně vyšší než v ČR a naopak produkce odpadu z energetiky v členských státech EU významně nižší než v ČR;

2. systémy nakládání s odpady:
   z dostupných údajů je zřejmé, že existují značné rozdíly v systémech nakládání s odpady mezi členskými státy EU. Převažujícím způsobem odstraňování většiny komunálních odpadů je v členských státech EU skládkování nebo spalování. Pouze v několika zemích jsou zavedeny systémy odděleného sběru biologicky rozložitelného komunálního odpadu, a to pouze v některých regionech. Úroveň celého systému odpadového hospodářství je dána sílou ekonomiky a environmentální vyspělostí dané společnosti;

3. srovnatelnost údajů:
   objektivní porovnání stavu odpadového hospodářství ČR a členských států EU je nesnadné. Vykazování a oznamování původců odpadů o produkci a nakládání s odpady je různé, tak jako různý systém sběru dat a jejich interpretace. Příkladem je neakceptování Evropského katalogu odpadů některými členskými státy EU. Tyto státy musí též plnit ohlašovací povinnost vůči EUROSTATu, a pro tyto účely mají své převodníky. Tato skutečnost rovněž stěžuje možnost objektivního porovnání jednotlivých států a každá uváděná porovnání mají pouze orientační charakter (tabulka 29);

4. náklady na odpadové hospodářství a jejich úhrada:
   náklady a poplatky jsou ovlivněny mnoha faktory, např. svozovým systémem, zpracovatelskými technologiemi a způsobem konečného odstraňování odpadů, volným trhem a jeho rozsahem ad. a v neposlední řadě i sociální únosností a občanskou akceptovatelností. Je typické, že domácnosti v členských státech EU jsou zpoplatňovány paušální sazbou za služby související s odstraňováním odpadů, zatímco původci živnostenského a průmyslového odpadu jsou obvykle zpoplatňováni podle objemu či hmotnosti odpadu.

2.14. Vyhodnocení stavu odpadového hospodářství v ČR ve vztahu k úkolům a cílům stanovených v předpisech a aktech ES

1. ČR se zavázala do data vstupu do EU převést požadavky předpisů ES do národní legislativy. Nová legislativa v oblasti odpadového hospodářství již plně respektuje požadavky příslušných směrnic. Novým zákonem o odpadech byly zejména odstraněny některé rozdíly v základních definicích, byla stanovena hierarchie nakládání s odpady, zpřesněny podmínky pro provoz zařízení k využívání, odstraňování, sběru a výkupu odpadů a zavedena povinnost zpracování plánů odpadového hospodářství, což jsou jedny z hlavních požadavků směrnice o odpadech č. 75/442/EHS v platném znění. Rovněž většina ostatních směrnic ES je již transponována do právních předpisů ČR a zapracovávají se další, např. směrnice o vozidlech s ukončenou životností a směrnice o odpadních elektricých a elektrotechnických zařízení (OEEZ). Zahájené transponování směrnic bude stálým procesem po vstupu ČR do EU. Cílem EU v oblasti ŽP, a tedy i v oblasti odpadového hospodářství, je harmonizace práva členských států tak, aby bylo dosaženo společného cíle, kterým je udržitelný rozvoj celého společenství;

2. jednotlivé směrnice musí být členskými státy transponovány a implementovány během specifikovaného časového období od přijetí předpisu nebo jeho novelizace. V souladu s právním systémem konkrétního členského státu musí každá země převzít do své legislativy požadavky vyplývající ze směrnic. Oproti tomu Nařízení přijatá ES jsou přímo účinná ve všech členských státech tj. bez jakékoli legislativní činnosti národních parlamentů, vlád nebo ministerstev. Nařízení ES, které je možno uvést jako příklad v oblasti nakládání s odpady, je nařízení o přeshraničním pohybu odpadů. ČR z důvodu plného souladu s předpisy ES prozatím převedla požadavky tohoto nařízení do zákona o odpadech. Tato část zákona bude zrušena a zmíněné nařízení bude přímo účinné jakmile se ČR stane členským státem EU;

3. ČR za oblast odpadového hospodářství v rámci vyjednávání o přístupu k EU vyjednala jedno přechodné období do roku 2005, které se týká rozsahu povinných kvót pro recyklaci plastů a celkové využití obalů vyžadovaných směrnicí č. 92/64/ES o obalech a obalových odpadech. Vedle směrnic, které se přímo zabývají nakládáním s odpady, je řada směrnic, které se nakládáním s odpady nezabývají, ale úzce s ním souvisí. Jednou z významných je Směrnice Rady č. 96/61/ES o integrované prevenci a předcházení znečištění, také známá jako směrnice o IPPC. Tato směrnice byla transponována zákonem č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění;

4. na úrovni strategického plánování EU v oblasti ŽP je zásadním dokumentem 6. Akční program Evropského společenství pro ochranu ŽP na léta 2001 – 2010: „Životní prostředí 2010: Naše budoucnost, naše volba“/Decision of the EU Parliament and the Council 1600/2002/EC/ (dále jen „6. Akční program ES“). Program se soustřeďuje na cíle příštích deseti let v následujících oblastech: zamezení změny klimatu; ochrana přírody, planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů; řešení otázek týkajících se životního prostředí a zdraví, ochrany přírodních zdrojů a oblasti odpadového hospodářství. V dokumentu je silně zdůrazňován strategický přístup. Proti předchozím dokumentům tohoto typu byl 6. Akční program ES vydán rozhodnutím Komise a Parlamentu čímž je potvrzena jeho závažnost;

5. ČR je od 1. 1. 1993 smluvní stranou Basilejské úmluvy jako nástupnický stát České a Slovenské Federativní Republiky. Rozhodnutí Rady OECD je pro ČR závazné podle čl. 5a Konvence Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj a představuje smlouvu nebo ujednání ve smyslu článku 11 Basilejské úmluvy. Po vstupu ČR do EU bude pro ČR přímo platit Nařízení Rady ES č. 259/93 o kontrole a řízení pohybu zásilek odpadů přes hranice států v EU, do EU a z EU (v platném znění). Do tohoto dokumentu je transponována Basilejská úmluva o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování a dále Rozhodnutí Rady Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj C(92)39/FINAL o kontrole pohybu odpadů určených k využití přes hranice států.

2.15. Zhodnocení důsledků živelných pohrom

1. povodně, které postihly podstatnou část území ČR v posledních 10 letech, ukázaly na doposud opomíjený aspekt odpadového hospodářství, kterým je technické a organizační zabezpečení k vypořádání se s odpady nejen z povodní, ale i z jiných živelných pohrom. Odpady takto vzniklé je nutné bezprostředně odstraňovat na místa k tomu určená a náležitě zabezpečená, tak aby nedocházelo k dalšímu poškozování životního prostředí, např. vytvářením nezabezpečených skládek, tzn. následných ekologických zátěží. Při řešení krizové situace bylo zjištěno, že příslušná legislativa, nedostatečně ošetřuje skutečnost, že v těchto případech vzniká nebývalé množství odpadů, mnohdy nestandardního složení;

2. skutečnosti, zjištěné při řešení důsledků povodní:
   objem odpadů a jejich složení bylo mimořádné a se zajištěním jejich odstranění nebyly historicky žádné zkušenosti. Podle informací z postižených krajů se náklady v roce 2002 spojené s uložením odpadů na skládky odhadovaly na 365 mil. Kč (vyjma Prahy). V Hlavním městě Praze se jednalo o produkci odpadů srovnatelnou s roční produkcí (cca 500 tisíc tun). Obce neměly informace kam odpad odklízet, nebyly určeny vhodné prostory pro shromažďování odpadů, takže nebylo ani později možné zajistit alespoň základní třídění odpadů, odpady se tak vozily přímo na skládky nebo do spalovny. Pouze jedna skupina odpadů se částečně třídila, tj. ledničky a mrazničky. Místně se podařilo z odpadů oddělovat i zbytky potravin a jiný materiál biologického původu uložený v domácnostech a v zařízeních veřejného stravování. Zde se projevily funkční systémy veterinární správy. Jako dočasné plochy na shromažďování odpadů se osvědčily sběrné dvory obcí, obecní zpevněné a zajištěné pozemky, obdobná zařízení firem, pokud je orgán krizového řízení k odkládání odpadů určil. Následně vznikalo značné množství stavebního a demoličního odpadu, který se postupně zpracovával.

2.16. Nástroje pro prosazování a kontrolu plnění Plánu odpadového hospodářství ČR a jejich hodnocení

1. normativní nástroje:
   Přehled příslušných právních předpisů a norem včetně předpisů ES je uveden v Příloze č. 4. Pro oblast odpadového hospodářství byly zpracovány Implementační plány, které obsahují zejména harmonogram dalších kroků v prosazování právních přepisů ČR a legislativy ES, stanovují dílčí cíle a odpovědnosti. Implementační plány MŽP každoročně aktualizuje;

2. ekonomické nástroje:

• poplatky za ukládání odpadů na skládky:
  podle zákona o odpadech se poplatky skládají ze dvou složek, základní za vlastní uložení odpadu a rizikové za uložení nebezpečného odpadu. Obě složky, zejména však u nebezpečných odpadů, progresivně rostou, tak aby původci byli stimulováni k omezování vzniku odpadů a zavádění jiných technologií a používání vstupních surovin, které nejsou zdrojem nebezpečných odpadů;

• finanční rezerva provozovatele skládky:
  provozovatel skládky je povinen vytvářet finanční rezervu na rekultivaci, zajištění péče o skládku a asanaci po ukončení jejího provozu. Finanční rezerva je vedena na zvláštním vázaném účtu a provozovatel skládky z ní může čerpat pouze se souhlasem příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Výše finanční rezervy je 100, – Kč za tunu nebezpečného odpadu a 35, – Kč za tunu ostatního odpadu.

• platby za komunální odpady:
  náklady spojené s plněním povinností obcí, jako původců komunálního odpadu občanů, jsou závislé na místních podmínkách a hrazeny z prostředků občanů. Platná právní úprava umožňuje 3 způsoby platby za komunální odpad. Místní poplatek za provoz systému shromažďování sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů má stanovenou maximální výši 500, – Kč za fyzickou osobu, která má v obci trvalý pobyt nebo za stavbu určenou nebo sloužící k individuální rekreaci, ve které není hlášena k trvalému pobytu žádná fyzická osoba. Novelou zákona o odpadech č. 275/2002 Sb. byl v § 17a jako druhá možnost zaveden poplatek za komunální odpad, který nemá konkrétně stanovenu výši. Třetí možností je úhrada podle § 17 odst. 5 zákona o odpadech za poskytnuté služby na základě smlouvy mezi obcí a občanem, kde opět není stanovena horní hranice.

• pokuty za správní delikty:
  rozpětí pokut je stanoveno od 0 Kč do 10 mil. Kč;

• daňové úlevy:
  daňové úlevy se týkají daně z přidané hodnoty a daně z nemovitostí. Nižší sazba 5 % daně oproti základní sazbě daně DPH, která činí 22 %, je uplatňována u výrobků z recyklovaného papíru (při podílu minimálně 70 % starého papíru) a u výroby bioplynu. Pozemky a stavby sloužící výhradně k provozování recyklačních prací jsou osvobozeny od daně z nemovitosti.